O historii čaje matcha

Dnes nelze ani přes velmi dobré technologie a záznamy přesně určit moment, kdy se člověk vůbec prvně dotkl šálku čaje matcha a objevil jeho sílu a tajemství. Jedno je ale nepochybné. Samotný čaj matcha se může pochlubit jednou z vůbec nejdelších známých historií. Je totiž doloženo, že jeho kořeny sahají do období před více jak 5000 lety. Už tři tisíce let před Kristovým narozením se s ním lze setkat na stránkách východních léčitelských spisů jako s vynikajícím a opakovaně doporučovaným léčebným prostředkem. To samé o něm ale platí i dneska – neztratil nic ze své síly. I v dnešním japonském tradičním čajovém rituálu má matcha své pevné místo, přestože spíše jako meditační i bojovné dědictví samurajů než striktně jako léčebný nástroj.

Kdo se čaji jen trošku zabývá, ví, že matcha je jedním z největších čajových klenotů této tradiční kultury na Japonských ostrovech. O to více může zájemce o informace překvapit, že jeho pravlast leží ve skutečnosti na čínských čajových plantážích. Odsud se na ostrovy vycházejícího slunce dostal někdy kolem roku 2500 před Kristem, kdy se jeho pověst začala velmi rychle šířit po celé Číně. A v 7. Století jde pak už o tradiční a velmi vyhlášenou čajovou lahůdku známou hlavně pro schopnost vzpružit opět po náročném dni tělo i ducha. Zásluhu na tom mají zejména buddhistické chrámy, které se stávají centrem jak věhlasu nápoje samotného, tak školami umění jeho správné přípravy.

Asi nejdůležitějším aktérem historie tohoto čaje je ovšem Japonec. Eisei, jinak také zenový mistr Japonska, ho totiž jako první přinesl fyzicky přímo do Japonska. Nepřinesl ale čaj samotný, nýbrž semínko prvního keře, jehož lístky se následně čajem staly. To bylo na sklonku 12. Století, kdy byl Eisei na své později legendární čajové cestě. Její náplní bylo putování po všech místech, která se půdou, podnebím a složením hodila na sázení čaje. to Eisei prováděl a také se dělil s místními o tajemství kultivace nových druhů, jejich přípravy i vychutnávání hotových nápojů.

Je třeba podotknout, že čaj byl tehdy spíše léčebnou pomůckou než nápojem ke klidnému odpočinkovému popíjení.

To byl ostatně i původní účel matchy samotné. V době těchto cest zpracovávali buddhističtí mniši jako nositelé vzdělanosti většinu tehdejších léčivých bylin do podoby prášku. Díky tomu se dařilo velmi dobře uchovávat veškeré klíčové vlastnosti a účinky těchto rostlin. Proto není ničím podivným, že matchu potkal stejný osud a vznikl jemný čajový prášek, ve kterém se po zalití vodou umí projevit původní blahodárná síla celého keře.

Pak už jen zbývalo, aby se matcha dostala ze zenových modliteben taky na dvůr japonského císaře. Později, během 16. Století, zažívá nápoj jistou renesanci, protože se stává součástí, či spíše jádrem nově se rodícího čajového obřadu. Je také pro svoje vlastnosti objeven samuraji a velmi rychle oblíben pro přínos v koncentraci i meditaci. I o čtyři sta let později zůstává právě matcha oblíbeným čajem veškeré japonské honorace a navíc si v té době získává oprávněnou vynikající pověst také v Evropě. Sice to trvalo více než čtyři tisíciletí, ale na konci té cesty si lze vychutnat matchu i u nás.